Kouzelník jako manipulátor lidského vědomí?

kouzelník

Když děti uvidí své první kouzelnické představení v životě, většinou se v jejich očích kouzelník stane jakýmsi pánem, kterého poznají z pohádek a zároveň tím, kdo má nadpřirozené schopnosti a dokáže jim vykouzlit cokoliv až za hranicemi jejich fantazie.

kouzelník
Úspěšnost triků závisí na jejich provedení

Až postupem času a věkem se začneme stávat vůči jeho kouzlům a trikům skeptičtější. Snažíme se odhalit, v čem daný trik spočívá, a čekáme, kdy kouzelník během svého vystoupení udělá i tu nejmenší chybičku, abychom sami sebe dokázali přesvědčit, že v tom, co dělá, nejsou skryté žádné čáry ani nadpřirozené schopnosti.

O tom, jak kouzelník využívá lidské vnímání

A tak tomu i ve skutečnosti je – kouzelník není žádný čaroděj, který by pocházel z celkem jiného světa a který by porušoval všechny fyzikální nebo jiné zákony. Nutno však podotknout, že je expert v jiné oblasti. A to v lidské mysli. Musí totiž dokázat ovlivnit všechny její části tak, aby diváky přesvědčil, že se jedná opravdu o kouzlo, a aby to tak i vypadalo.

To, v čem tedy spočívá jeho magie a triky je sice manipulování lidského vnímání, avšak nehledejme za tím žádné dlouhé hodiny studování psychologie nebo fyziologie lidského mozku. Kouzlení z pohledu kouzelníka spočívá v tom, že se snaží najít způsobit, jak oklamat lidskou mysl a pozornost. No a postupem času, jak trik neustále trénuje a vylepšuje, se dostane do bodu, kdy je trik tak dokonalý, že uspokojí oko i toho nejpřísnějšího diváka. Mnohdy jsou to kouzla, která se dědí z generace na generaci, a kouzelníkovi tedy zbývá pouze to, aby trik vypiloval do naprosté dokonalosti.

kouzelník
Slovenský kouzelník Peter Šesták

Trik s ohebnou lžičkou

Nejlepším příkladem pro pochopení toho, jak kouzelník využívá jednotlivá zákoutí lidského mozku, je iluze s ohebnou lžičkou. Celý „fígl“ spočívá v tom, že každá část mozku reaguje jinak na kmitající lžičku. Proto se tedy při určité frekvenci jeví lžička jako ohebná, i když je ve skutečnosti pořád stejně rovná. Některé neurony totiž reagují na okraje objektu, zatímco jiné zase na jeho hrany a podobně. Z toho tedy vyplývá, že když se každá část mozku zaměří na jinou část, nedokáže ji vnímat jako celek, a proto se kouzelníkovi podaří vytvořit iluzi ohybné lžičky.

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď